Černá voda

„Pojďte, poplaveme, skočíme do té černé vody.“

Koupaliště po zavíračce. Magická letní noc. Hvězdy se odrážejí na temné hladině, dvě party mladých lidí přelezou plot. Rozděluje je původ, víra i sociální postavení. Jenže v tuhle noc se všechno propojuje do jednoho nekonečna. A dál? Tahle krátká intenzivní epizoda se postupně promění v pocit, že něco nenávratně zmizelo. A ten, kdo to zažil, se ptá: To bylo všechno?

Za dvacet let. V dešti, uprostřed města, Frank a Leyla se náhodou potkají.

„Vy a my – žijeme v paralelních světech, tady prostě stát, narozdíl od, narozdíl od – prostě úplně selhal – je to tak, žijeme v paralelních světech – “

Černá voda je o chvílích, na které se nikdy nezapomene. O tom, co si člověk nese dál a uchovává hluboko v sobě, protože to asi hluboké je.